Osobní stránka bišonka Lycaste

Ahoj, vítám Vás na svých stránkách,které píši pouze, když už mne nebaví se celý den povalovat páníčkovi na gauči, či se nechat rozmazlovat od paničky.
Jmenuji se Lycaste, celým jménem Lycaste pod Mlázovským chlumem. Narodil jsem se 29.8.2005 v obci Podhorní Újezd nedaleko Hořic v Podkrkonoší. Zde si mne ve věku 2 měsíců vyzvedli nový adoptivní rodiče a odvezli si mne do Náchoda. Jelikož jsem byl ještě opravdu malinký, cestu Vám nepopíši, takovou paměť nemám.
Ale zatím dost řečí o mě, řeknu Vám něco o své rase.

O rase Bišonků - originální název Bichon á poil frisé

Jak mi říkají doma, vypadáme jako malé plyšové hračky s černými očky, většinou bílé barvy. Už jsem zejména v poslední době viděl některé své příbuzné , které měli i barvu tmavší. Asi byli odněkud z ciziny.. Dorůstáme výšky asi 20 až 30 centimetrů, a pokud se nepřejídáme - váhy do 5,5 kg. Typická je u nás hustá jemná srst ( podobná angorským králíkům), a co je pro naše domácí výhoda, asi jako jedinému psímu plemeni srst nelíná. Z tohoto důvodu moji kamarádi mohou bydlet i u lidí a jejich mláďátek , kteří mají problémy s alergiemi. Všechny kolem sebe mám rád, rád se s nimi mazlím a hraji si. Né ale žádnou dlouhou chvíli. Nejsme tak živí jako ostatní psi a rádi polovinu dne rozjímáme. Já osobně upřednostňuji ovčí rouno na gauči, které mi nesmí nikdo obsadit nebo pelíšek vedle postele své paničky. Prostě mám rád pohodlí na místě, odkud alespoň někoho z rodiny vidím a necítíém se sám. Tím, že jsme takový rozvážní a klidní, hodíme se i do panelových domů a bytů. Ještě se mi nestalo, že by mne někdo tolik zlobil či rozčílil, že bych byl agresivní. Dokonce i k jiným daleko větším psům se chovám jako ke kamarádům. Doufám, že se mi to jednou nevymstí. Neznamená to ale, že nejsme hlídači. Pokud chceme (tedy někdy), umíme se ozvat a návštěvník za dveřmi si musí myslet, že v bytě chovají přinejmenším pitbula

Údržba a chov

Největší starosti mají se mnou každý den s vyčesáváním srsti, aby nesplstnatěla, a já se nemusel nechat ostříhat dohola. Stejně tak ale musím jednou za asi 3 - 4 měsíce chodit k nějaké paní, která mne zbaví hustého a bílého kožichu. Od malička jsem byl zvyklí mít v jedné misce čistou vodu a ve druhé "štěněčí" granulky bez karotenu, aby mi nezhnědla srst a štěněčí proto, no přece, protože nemám takovou velkou pusinku." Čím jsem starší, tak pozoruji, že jsem čím dál více mlsný. Někdy už mi holé granulky nestačí, tak je vyžaduji namočit alespoň trochu do polívky, či přidat nějaké to originál masíčko. Nesmím to ale moc přehánět. chci se přeci líbit holkám a v dnešní době přeci letí jako modely a modelky ty jak se tomu říká ... jóo anorektičky. Již jako malý kluk jsem se po pár dnech naučil chodit na záchod do přírody. Ze začátku to chtělo se mnou trochu trpělivosti, teď již funguji jako hodiny. Mám svoje hodiny, kdy prostě ať se děje co se děje, musí se mnou někdo jít na "procházku".