Osobní stránka bišonka Lycaste

Ahoj, vítám Vás na svých stránkách,které píši pouze, když už mne nebaví se celý den povalovat páníčkovi na gauči, či se nechat rozmazlovat od paničky.
Jmenuji se Lycaste, celým jménem Lycaste pod Mlázovským chlumem. Narodil jsem se 29.8.2005 v obci Podhorní Újezd nedaleko Hořic v Podkrkonoší. Zde si mne ve věku 2 měsíců vyzvedli nový adoptivní rodiče a odvezli si mne do Náchoda. Jelikož jsem byl ještě opravdu malinký, cestu Vám nepopíši, takovou paměť nemám.
Ale zatím dost řečí o mě, řeknu Vám něco o své rase.

O rase Bišonků - originální název Bichon á poil frisé

Jak mi říkají doma, vypadáme jako malé plyšové hračky s černými očky, většinou bílé barvy. Už jsem zejména v poslední době viděl některé své příbuzné , které měli i barvu tmavší. Asi byli odněkud z ciziny.. Dorůstáme výšky asi 20 až 30 centimetrů, a pokud se nepřejídáme - váhy do 5,5 kg. Typická je u nás hustá jemná srst ( podobná angorským králíkům), a co je pro naše domácí výhoda, asi jako jedinému psímu plemeni srst nelíná. Z tohoto důvodu moji kamarádi mohou bydlet i u lidí a jejich mláďátek , kteří mají problémy s alergiemi. Všechny kolem sebe mám rád, rád se s nimi mazlím a hraji si. Né ale žádnou dlouhou chvíli. Nejsme tak živí jako ostatní psi a rádi polovinu dne rozjímáme. Já osobně upřednostňuji ovčí rouno na gauči, které mi nesmí nikdo obsadit nebo pelíšek vedle postele své paničky. Prostě mám rád pohodlí na místě, odkud alespoň někoho z rodiny vidím a necítíém se sám. Tím, že jsme takový rozvážní a klidní, hodíme se i do panelových domů a bytů. Ještě se mi nestalo, že by mne někdo tolik zlobil či rozčílil, že bych byl agresivní. Dokonce i k jiným daleko větším psům se chovám jako ke kamarádům. Doufám, že se mi to jednou nevymstí. Neznamená to ale, že nejsme hlídači. Pokud chceme (tedy někdy), umíme se ozvat a návštěvník za dveřmi si musí myslet, že v bytě chovají přinejmenším pitbula

Údržba a chov

Největší starosti mají se mnou každý den s vyčesáváním srsti, aby nesplstnatěla, a já se nemusel nechat ostříhat dohola. Stejně tak ale musím jednou za asi 3 - 4 měsíce chodit k nějaké paní, která mne zbaví hustého a bílého kožichu. Od malička jsem byl zvyklí mít v jedné misce čistou vodu a ve druhé "štěněčí" granulky bez karotenu, aby mi nezhnědla srst a štěněčí proto, no přece, protože nemám takovou velkou pusinku." Čím jsem starší, tak pozoruji, že jsem čím dál více mlsný. Někdy už mi holé granulky nestačí, tak je vyžaduji namočit alespoň trochu do polívky, či přidat nějaké to originál masíčko. Nesmím to ale moc přehánět. chci se přeci líbit holkám a v dnešní době přeci letí jako modely a modelky ty jak se tomu říká ... jóo anorektičky. Již jako malý kluk jsem se po pár dnech naučil chodit na záchod do přírody. Ze začátku to chtělo se mnou trochu trpělivosti, teď již funguji jako hodiny. Mám svoje hodiny, kdy prostě ať se děje co se děje, musí se mnou někdo jít na "procházku".

Po dvouch letech

Dnes jsou mi skoro čtyři roky a chtěl bych Vás seznamit smím dosavadním psím životem.Krom toho ,že při pravidelných ročních kontrolách mě trápili očkováním,ale taky se pan doktor rozhodl že si mě pořádně prohlídne . Kontroloval mi zoubky,ouška jestli je nemám zarostlé chloupky nebo špinávé/ale to on neví že mi je panička kontroluje a chloupky vytrhává pinzetkou/.Taky se mi musí nechat jednou do roka vyčistit anální žlázky ,aby mě nesvěděl zadeček a nedrbal si ho o koberec/vypadáto jako když sáňkuji/.
Prošel jsem dalšími novými zkušenostmi a zjistil jsem že každý pejsek není můj kamarád,někteří dokážou nahnat pěkný strach. Ale, štěňatka i jiných ras mě mají rády a já si nechám od nich kousat do uší,skákat po mě . To si mě pletou asi s jejich maminkou. A já si nechám všechno líbit.
Mám se moc dobře ,pořád mě všichni rozmazlují,hrajou si semnou občas je musím trochu prohnat já. To ovšem netrvám moc dlouho ,potom se občerstvím vodou a ulehnu ke kratkému odpočinku.V této malé siestě nechci být rušen.

Trápení

Taky bych Vám rád zdělil že v letošním roce jsem prodělal operaci a druhá mě čeká každým dnem. Moje zdravotní potíže se oběvily v loňi v létě když mě můj páníček našel na hřbetě bouličku která se zvětšovala. Dlouho nečekali a zašli jsme k veterináři ,ten nám zdělil že když do bouličky píchne a půjde žlutý maz je to v pořádku,pokud půjde krev není to dobré. Naštěstí vysledek zněl žlutý tuhý maz/tak že boulička byla tuková/.Pan doktor vymačkal co se dalo nasadil antibiotika a že za týden mám příjít na kontrolu.Tyto bouličky se prý nám občas oběví.Po týdnu léčení se skoro ztratila. Měl jsem klid do jara než se mi začalo dělat něco na očičku.Naštěstí jsem měl jít na kontrolu a očkování tam se mi nato podívají a taky na opět rostoucí bouličku na hřbetě .Doktorův výsledek zněl operace jak očička tak hřbetu.Když jsem měl operaci zasebou dali mi krunýř okolo krku, abych si nemohl vytrhat stehy. Všude jsem sním narážel,taky mi hrozně překážel tak jsem ho pořád lízal a přivodil jsem si odpaření kůže na bradě ./jedno věc mi dali dopořádku a já si způsobil druhou/ Já totiž si bradu rozškrábal, když mi sundali krunýř.Asi po dvouch měsících se mi boulička na oku udělala znovu, proto mě čeká druhá operace. Větší a složitjší budou mi muset odříznout trošku větší kousek očního víčka ,aby se to neopakovalo znovu.Po zhojení mi budou dělat menší plastickou ůpravu.Snáším prý všechno moc dobře a jsem moc hodný,zatím to všichni říkali.

,